Apollo (program)
Program Apollo byl americký kosmický program, zaměřený na pilotované lety na povrch Měsíce, který probíhal v letech 1961 až 1972.
Podle oficiálních dokumentů letělo k Měsíci celkem devět třímístných kosmických lodí s celkem dvaceti čtyřmi lidmi (někteří letěli dvakrát). Dvanáct lidí v šesti výpravách přistálo na povrchu. Poté, kdy kongres USA snížil financování, byl projekt předčasně ukončen. Zbylá technika byla využita pro projekt Skylab a jeden společný let s Rusy.
Kolem projektu existuje i řada vzájemně si odporujících alternativních či konspiračních teorií, které předpokládají, že informace o projektu a jeho výsledcích byly falšovány.
Tyto teorie lze asi rozdělit na následující hlavní proudy:
- Žádný let na Měsíc se nikdy neuskutečnil.
- Lety na Měsíc se uskutečnily v popsaném rozsahu, ale část obrazového materiálu byla vytvořena v ateliérech na Zemi.
- Lety na Měsíc se uskutečnily, ale v jiném rozsahu a s jinými výsledky (obvykle s nálezem mimozemských artefaktů).
- Uskutečnilo se méně výprav, protože už ty první narazily na něco neznámého a nebezpečného.
- Uskutečnilo se více výprav, přičemž tajné mise měly prozkoumat mimozemské artefakty.
- Kromě nálezu artefaktů byl navázán vizuální a fyzický kontakt s mimozemšťany, kteří používají Měsíc jako svoji základnu pro operace v prostoru naší Sluneční soustavy a hlavně naší Země.
- Měsíc byl poprvé navštíven už nacisty s využitím zrekonstruované mimozemské technologie (létající talíře).
- Na Měsíci byla zbudována tajná vojenská základna, která je součástí řady tzv. Black Ops - černých projektů. Tento projekt měl krycí název Moon Dust - Měsíční prach.
Důkazy
Reflektory
Na povrch Měsíce byly umístěny reflektory (odrazky, koutové odražeče) určené k přesnému měření vzdálenosti Země od Měsíce za pomocí laseru. Reflektory měly být umístěny misemi Apollo 11, Apollo 14 a Apollo 15. Kromě nich jsou údajně na Měsíci i dva menší francouzské odražeče, umístěné na sovětských vozítkách Lunochod 1 a Lunochod 2.
Institut při Massachusettské univerzitě úspěšně provedl podobný pokus, založený na odrazu od měsíčního povrchu, deset let před prvním přistíním člověka na Měsíci. Z toho vyplývá, že pro samotné měření vzdálenosti nejsou odražeče nutné. Není to tedy jednoznačný důkaz, neboť měření lze provést i bez nich.
Nicméně, odražeče by měly přinést výrazně vyšší přesnost měření. Měření z roku 1962 mělo rozptyl několika stovek kilometrů. S dnešní technikou by se samozřejmě dalo dosáhnout přesnosti možná až v desítkách metrů. Zatímco koutové odražeče umožňují měřit s přesností na centimetry až milimetry. Je to způsobeno prakticky bodovou polohou odražečů a tím, že množství navráceného světla z odražeče je o mnoho řádů vyšší, než množství, které vrátí k pozorovateli přírodní povrch Měsíce.
