UAS
UAS (z anglického Unmanned Aerial Systems, česky bezpilotní letecké systémy) je označení pro kompletní technologický celek umožňující provoz bezpilotních letadel (dronů). UAS zahrnují nejen samotné létající zařízení, ale také řídicí, komunikační a podpůrnou infrastrukturu.
UAS jsou významnou součástí kategorie EADT (nově vznikajících všedoménových technologií) a hrají klíčovou roli v moderním vojenském, bezpečnostním i civilním prostředí.
Definice
UAS označuje celý systém, nikoli pouze samotný dron. Typický UAS se skládá z následujících částí:
- bezpilotní letoun (dron),
- pozemní nebo vzdálené řídicí stanice,
- komunikačního spojení (rádiového, satelitního nebo síťového),
- navigačních a senzorických systémů,
- řídicího softwaru, často využívajícího umělou inteligenci.
Díky této systémové povaze mohou UAS fungovat autonomně, poloautonomně nebo být řízeny operátorem na dálku.
Charakteristiky UAS
Bezpilotní letecké systémy se vyznačují zejména:
- schopností dlouhodobého setrvání ve vzduchu,
- nízkou detekovatelností klasickými radarovými systémy,
- vysokou manévrovatelností,
- modulárním vybavením (kamery, senzory, rušičky, zbraně),
- možností nasazení v rojích (swarm).
Tyto vlastnosti činí z UAS zásadní nástroj moderních konfliktů i bezpečnostních operací.
Vojenské a bezpečnostní využití
UAS jsou masově využívány v oblasti:
- průzkumu a zpravodajství,
- sledování a monitorování území,
- elektronického boje,
- cílených úderů,
- ochrany hranic a strategických objektů.
Moderní konflikty ukázaly, že UAS mohou zásadně narušit tradiční vojenské doktríny a poskytnout asymetrickou výhodu i technologicky slabším aktérům.
Civilní využití
Vedle vojenské oblasti nacházejí UAS uplatnění také v civilním sektoru:
- letecké snímkování a mapování,
- zemědělství a monitorování plodin,
- logistika a doručování zásilek,
- pátrací a záchranné operace,
- monitoring infrastruktury.
Rychlý rozvoj civilních UAS však zároveň přináší nové bezpečnostní a právní výzvy.
Bezpečnostní rizika
Nekontrolované nebo zneužité UAS představují významná rizika:
- narušení chráněného vzdušného prostoru,
- ohrožení letecké dopravy,
- sledování citlivých objektů a osob,
- pašování drog, zbraní a osob,
- teroristické nebo sabotážní útoky.
Z těchto důvodů jsou UAS stále častěji vnímány jako bezpečnostní hrozba spadající do rámce EADT.
UAS a UAP
V moderní bezpečnostní debatě dochází k částečnému překryvu pojmů UAS a UAP. Některé pozorované objekty mohou být:
- neidentifikované drony,
- experimentální vojenské systémy,
- nebo jevy neodpovídající známým lidským technologiím.
Tento překryv komplikuje vyšetřování a přispívá k potřebě jednotného přístupu k analýze vzdušných anomálií.
Institucionální a politický kontext
Řešení problematiky UAS je často rozděleno mezi více institucí:
- ozbrojené síly,
- civilní letecké úřady,
- bezpečnostní a zpravodajské služby,
- místní a státní správu.
Tato roztříštěnost je jedním z důvodů, proč jsou UAS zahrnovány do širšího rámce EADT a diskutovány na strategické úrovni.
Viz také
Reference
- Bezpečnostní analýzy bezpilotních systémů
- Veřejně dostupné vojenské a civilní studie o UAS