Gunung Padang
Gunung Padang je megalitické naleziště nacházející se vesnici Karymukti v regentství Cianjur v provincii Západní Jáva v Indonésii, přesněji ve vzdálenosti 50 km jihozápadně od města Cianjur nebo 6 kilometrů od železniční stanice Lampegan. Uvádí se, že jde o největší megalitické naleziště v celé Jihovýchodní Asii a nepotvrzené výsledky radiokarbonového datování naznačují mimořádné stáří objektu[1]. Badatelé se domnívají, že Gunung Padang vznikal během čtyř časových úseků.
Historie
O existenci naleziště se zmiňuje Rapporten van de Oudheidkundige Dienst (ROD, "Zpráva Ministerstva památek") roku 1914. Také o ní informuje nizozemský historik N. J. Krom v roce 1949. Roku 1979 naleziště navštívili zaměstnanci Národního střediska pro archeologický výzkum, aby je studovali z archeologického, historického i geologického hlediska.
Na pahorku tyčícím se do výšky 885 metrů nad mořem se nachází řada teras lemovaných pozůstatky kamenných zdí. Vede k nim asi 400 schodů z andezitu, jejichž celková výška činí okolo 95 metrů. Naleziště je pokryto masivními kamennými kvádry vulkanického původu. Pro místní obyvatele je toto místo posvátné. Věří, že je výsledkem snahy krále Siliwangy vystavět během jediné noci palác.
Asymetrický punden berundak je orientován na severozápad, tedy směrem k hoře Gede, a vznikl, aby sloužil posvátným účelům. Na základě výsledků různých technik datování se odhaduje, že byl komplex dokončen okolo roku 5000 př. Kr. a dosti pravděpodobně ještě dříve. Nejbližšími vesnicemi v okolí jsou Cimanggu, Ciwangun a Cipanggulakan. K nalezišti se lze dostat dvěma způsoby:
- Ze Sukabumi do Cianjuru: Z Warungkondangu do Cipadangu, Cibokoru, Lampeganu Pal Dua, Ciwanginu, Cimanggu.
- Z Cianjuru do Sukabumi: Ze Sukaraje do Cireungasu, Cibantengu, Rawabesaru, Sukamukti a Cipanggulaanu.
Koncem června 2014 prohlásilo Ministerstvo vzdělávání a kultury megalitické naleziště Gunung Padang za národní památkovou rezervaci o rozloze 29 hektarů. 1. října 2014 badatelé dočasně přerušili vykopávkové práce s ohledem na následující skutečnosti a doporučení:
- Pod povrchem se nachází rozsáhlý systém prostor
- Byla potvrzena centrální oblast naleziště
- Bylo odkryto mnoho artefaktů vyrobených člověkem
- Vznik komplexu probíhal ve čtyřech obdobích
- Bylo doporučeno rozšířit výzkum a koncept renovace a věnovat větší pozornost zachování a správě komplexu
- Vykopávky prováděné roku 2014 byly podrobeny kritice kvůli údajným neodborným postupům.
Výzkum 2012
Na základě výzkumu provedeném v roce 2012 bylo zjištěno následující:
- Vznik částí komplexu nalézajících se v hloubce 3-4 metry byl na základě radiokarbonového datování odhadnut na dobu okolo roku 6500 let př. n. l. (asi 12500 let v hloubce 8-10 metrů), a vznik artefaktů nalezených na povrchu se odhaduje na období okolo 4800 let př. n. l.
- Podle výsledků geoelektrického, georadarového a geomagnetického testování je 15 a více metrů pod povrchem vybudován rozsáhlý systém prostor.
- Na jižní straně komplexu se nachází pouze pět kamenných teras, zatímco na východní straně jich je sto, každá o výšce a šířce 2x2 metry. Na západní straně se kamenné terasy nacházejí také, avšak tyto jsou dosud skryty pod hlínou a křovinami. Na severní straně se nalézají terasy s 1,5 metru širokým schodištěm.
- Odhaduje se, že naleziště zabírá plochu okolo 25 hektarů, na rozdíl např. od chrámu Borobudur, jenž se rozprostírá na ploše okolo 1,5 hektaru.
- Konstrukce teras ohraničených zdmi připomíná Machu Picchu.v Peru.
Kritika
Skupina třiceti čtyř indonéských vědců podepsala petici zpochybňující motivy a metody týmu Hilmana-Arifa. Vulkanolog Sutikno Bronto tvrdí, že je formace kuželem starobylé sopky a nikoliv pyramidou vytvořenou člověkem. Nejmenovaný archeolog se domnívá, že tým Hilmana-Arifa „stvořil tehdejší civilizaci, aby vysvětlil své nálezy“.
