NDE
Zažitek blízké smrti' (neboli NDE - Near-Death Experience)[1] nemá všeobecně přijímanou definici. Za osoby blízko smrti se ale dají podkládat osoby, jejichž fyzický stav oficiálně skončil smrtí a přitom si osoby byly svého ukončení života plně vědomy, ale nečekaně se poté opět vrátily.[2] Zážitek musí být v čase umírání a musí být jasný, bez zlomkovitých nebo chaotických vzpomínek.[3] Prožitky blízké smrti jsou poměrně časté, např. průzkum od společnosti Gallup z roku 1992 vedl k odhadu, že 12 až 15 miliónů Američanů osobně zažilo NDE.[4] Existují také zážitky shodné s prožitky blízké smrti, se kterými ale nebyla spojena žádná život ohrožující událost, např. dopravní nehody, horolezecké úrazy, porody. Zážitky podobné prožitkům blízké smrti jsou také poměrně časté u nevyléčitelně nemocných pacientů a jsou označovány jako „vize na smrtelné posteli“ nebo „zážitek blížícího se konce života“.[5]
Iniciace
Co může být spouštěčem NDE?
- Vážné zranění těla západní medicínou klasifikované jako neslučitelné se životem
- Vážná dopravní nehoda
- Po úraze mozku tělo zůstane fungovat na přístrojích, vědomí se oddělí
- Kritický zdravotní stav způsobený vážnou nemocí
- Otrava
- Vysoce stresující situace
- Silná dávka uspávacích prostředků před operací
- Řízená meditace
Typický průběh
Osoby zažívající NDE většinou popisují obdobný průběh událostí. Ocitnou se mimo své fyzické tělo. Jsou ještě stále v jeho blízkosti. Vidí jej ležet na zemi, v místě nehody, na posteli nebo na operačním sále. Dokáží sledovat co se kolem jejich těla děle a slyší dokonce hlasy lidí, kteří se dotyčnému snaží pomoci. Bytost v tomto stavu už nevnímá většinou bolest svého těla. Cítí se vůči němu netečně, jako kdyby to už snad ani nebylo jeho, i když ještě je tam ono vědomí, že tohle bylo moje tělo. Někdy bytosti popisují, že dokázaly pohybovat například po nemocnici a vidět své blízké jak oplakávají jejich ztrátu. Slyší co říkají, slyší doktory, jak říkají: už to nemá smysl je pozdě.... Následuje cesta spirálovitým tunelem a ono pomyslné světlo na jeho konci. Někteří tvrdí, že už v průběhu pocítí, že dosažením světla, se smrt stane definitivní. Jiní zase tvrdí, že prošli tunelem a setkali se se svými zemřelými příbuznými, kde jim někdo vysvětlil, že ještě není ten správný čas, že se mají vrátit. Po celou dobu prožívají pocit naprosto čisté lásky a přijetí. Slyší rajskou hudbu a všudypřítomného Boha. Někteří též popisují, že během své poutě zažijí retrospekci, během které se jim před očima odehraje jejich životní příběh od dětství po současnost. Některé scény pak prožívají z ohledu těch, se kterými byli v dané situaci v kontaktu. Vnímají naplno jejich pocity, ve kterých se nacházeli třeba i právě jejich přičiněním. Pokud je NDE v souvislosti s klinickou smrtí, pak se uvádí, že nejdelší případ trval přes hodinu. Pokud se podaří tělo udržet při životě na přístrojích, pak takový stav může trvat i několik desetiletí.
Vědecké studie
Několik rozsáhlých vědeckých studií na NDE a OOB zpracoval Raymond Moody. Jeho nejznámějším dílem je Život po životě.
