Debunker

Debunker je osoba, skupina nebo organizace, která se zabývá vyvracením či kritickým posuzováním tvrzení, jevů nebo interpretací, jež jsou považovány za sporné, neprokázané nebo v rozporu s převažujícím vědeckým konsensem. Debunking (vyvracení) se obvykle opírá o principy kritického myšlení, vědecké metody a o hledání alternativních, zpravidla přirozených vysvětlení zkoumaných jevů. V mnoha ohledech se debunker opírá o osobní neznalost a nezkušenost.

Cíle a motivace

Deklarovaným cílem debunkingu bývá:

• upozorňování na metodické chyby, logické klamy a nepřesné interpretace dat,
• rozlišování mezi ověřenými fakty, hypotézami a spekulacemi,
• ochrana veřejnosti před mylnými závěry, dezinformacemi nebo potenciálně škodlivými doporučeními,
• kultivace veřejné diskuse o kontroverzních či neobvyklých tématech.

Motivace debunkerů se mohou lišit. Vedle snahy o věcnou korekci nepřesností se může jednat i o prosazování určitého epistemologického či filosofického rámce (např. vědeckého skepticismu nebo metodologického naturalismu).

Používané postupy

Mezi běžné postupy patří:

• analýza dostupných zdrojů a odborné literatury,
• ověřování citací a kontextu prezentovaných tvrzení,
• posuzování metod měření, experimentálního designu a statistického zpracování,
• hledání známých fyzikálních, biologických či psychologických vysvětlení,
• upozorňování na kognitivní zkreslení a mediální zkreslení informací.

Posuzování mimo oblast odbornosti

Častým předmětem kritiky debunkingu je situace, kdy debunker hodnotí jevy nebo tvrzení, která spadají mimo jeho profesní nebo odbornou specializaci. V takových případech může docházet k:

• přenosu autority z jednoho oboru do jiného bez odpovídající odborné kompetence,
• zaměňování absence vlastního vysvětlení za důkaz neexistence zkoumaného jevu,
• opomíjení specifické terminologie, metod a empirických přístupů dané disciplíny.

V argumentační teorii bývá tento postup považován za problematický zejména tehdy, pokud je autorita v jednom oboru používána k definitivnímu odmítnutí jevů studovaných v oboru jiném, aniž by byla předložena adekvátní analýza relevantních zdrojů.

Debunking a argumentační fauly

Debunking je obvykle prezentován jako aplikace kritického myšlení a racionální argumentace. V mnoha případech však sám vykazuje znaky argumentačních faulů, čímž se dostává do vnitřního rozporu se svými deklarovanými metodologickými cíli.

Mezi často diskutované problematické postupy patří zejména kombinace následujících faulů:

• Apel na autoritu – kdy je odborná autorita v jednom oboru používána k definitivnímu hodnocení jevů spadajících do jiného oboru, aniž by byla doložena relevantní odborná kompetence.
• Argument z neznalosti (argumentum ad ignorantiam) – kdy je absence uspokojivého vysvětlení nebo porozumění jevu interpretována jako důkaz jeho neexistence, neplatnosti či podvodného charakteru.

V takových případech není zkoumaný jev odmítán na základě přímého empirického vyvrácení, ale spíše na základě předpokladu, že pokud jej nelze vysvětlit v rámci známých modelů, nemůže být legitimní. (Jinými slovy: Sice tomu nerozumím, ale rozhodně to musí být podvod.)

Z hlediska argumentace je tento postup metodologicky chybný, protože:

• zaměňuje hranice jednotlivých odborných disciplín,
• nahrazuje věcné zkoumání rétorickou jistotou,
• oslabuje rozlišování mezi kritikou tvrzení a hodnocením jejich nositelů.

Takto pojatý debunking se dostává do rozporu se samotnými principy kritického myšlení, které vyžadují epistemickou zdrženlivost, práci s nejistotou a respekt k omezením vlastní odbornosti. V důsledku toho nemá svou informační hodnotu a slouží jen jako nástroj cílené diskreditace.

Kritika a kontroverze

Debunking je sám o sobě předmětem diskuse a kritiky, zejména pokud:

• je posuzování prováděno převážně „od stolu“ bez hlubší empirické nebo terénní zkušenosti,
• se složité nebo nejednoznačné fenomény redukují na zjednodušená vysvětlení,
• se v argumentaci objevují rétorické zkratky, ironizace nebo zesměšňování,
• dochází k zaměňování kritiky tvrzení s hodnocením osob či jejich motivací.

Zastánci debunkingu namítají, že osobní zkušenost nemůže nahradit systematické ověřování a že veřejná kontrola tvrzení je legitimní součástí vědecké i společenské debaty. Kritici naopak upozorňují na nutnost metodické zdrženlivosti, interdisciplinární pokory a respektu k odborníkům z jiných oblastí.

Oblasti, kde se pojem často používá

Pojem „debunker“ se často objevuje v diskusích týkajících se témat stojících mimo hlavní proud vědeckého konsensu nebo na jeho hranicích, například:

• UFO,
• tzv. hraniční jevy ve fyzice a kosmologii,
• konspirační narativy a dezinformace,
• alternativní medicína a komplementární přístupy,
• spiritualita a parapsychologie,
• koncepty tzv. volné energie.

Debunker vs. skeptik

Pojmy debunker a skeptik bývají někdy zaměňovány. Skepticismus obecně označuje zdrženlivý postoj k tvrzením bez dostatečných důkazů, zatímco debunker je obvykle chápán jako aktér, který se aktivně zaměřuje na veřejné vyvracení konkrétních tvrzení. V praxi se oba pojmy částečně překrývají.

Příklady

Debunkery mohou být jednotlivci i organizované skupiny. V českém prostředí bývá v souvislosti se skepticismem a debunkingem často zmiňován spolek Sisyfos.

Viz také

• Skepticismus
• Vědecký skepticismus
• Kritické myšlení
• Vědecká metoda
• Argumentační klam
• Apel na autoritu
• Argument z neznalosti
• Interdisciplinarita
• Kognitivní zkreslení

Poznámky

Heslo popisuje pojem „debunker“ a jeho užití v odborných i veřejných debatách. Konkrétní projevy debunkingu se mohou výrazně lišit mírou odbornosti, metodickou kvalitou i komunikačním stylem.