Potopa světa: Porovnání verzí
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | Podle různých historických textů | + | Podle různých historických textů došlo v dávné minulosti v různých dobách k celoplanetární katastrofě na planetě [[Země|Zemi]]. |
== Sumerské údaje == | == Sumerské údaje == | ||
| − | [[Sumer]]ové nám zanechali údaj | + | [[Sumer]]ové nám zanechali údaj o přesném časovém určení poslední potopy ve větě „[[Souhvězdí lva]] vyměřilo hloubku vod“. Při promítnutí [[precese zemské osy]] na polohu jarního bodu spadá tento časový údaj do období 10817 – 8664 př.n.l. |
== Další legendy == | == Další legendy == | ||
| − | + | Existuje několik mýtů o potopě. Jedním z nich je mýtus nazvaný „Atrachasís“, který je předlohou naší známé potopy světa z [[Bible]]. Hrdina v eposu se akkadsky nazývá Utanapištim, řecky Xiusutrhos, sumersky Ziusudra, v bibli je to Noe. Dále pak jsou zmínky o potopě v eposu o [[Gilgameš]]ovi. | |
| − | Dnešní astrofyzikové | + | Dnešní astrofyzikové docházejí k závěru, že naše planeta se přibližně jednou za sto let srazí s kosmickým tělesem menším než sto metrů v průměru. S tělesem větším než sto metrů každých pět tisíc let, s asteroidem o průměru jednoho kilometru jednou za tři sta tisíc let a jednou za milion let podle jejich názoru nemůže být vyloučena kolize s tělesem o průměru větším než pět kilometrů. Dochované historické záznamy a studie však ukazují, že realita je jiná, protože během posledních šestnácti tisíc let dvakrát udeřily do Země asteroidy o průměru několika desítek kilometrů. |
| − | H.P. Blavatská se v knize „Dhyan“ odvolává na staré prameny, které vyprávějí o srážce Země s velkým nebeským | + | H. P. Blavatská se v knize „Dhyan“ odvolává na staré prameny, které vyprávějí o srážce Země s velkým nebeským tělesem. Důsledkem srážky prý bylo převrácení Země provázené změnou směru otáčení, následkem čehož byly zničeny a zatopeny celé kontinenty. O srážce Země s nebeským tělesem se zmiňuje i Hesiodos v Théogonii. Traktáty a letopisy z klášterů Bonn-po hovoří o prvním kataklyzmatu, které postihlo Zemi, velmi zasvěceně, což svědčí o bezprostřední účasti jejich autorů na těchto tragických událostech. |
| − | Existují další starověké texty, které | + | Existují další starověké texty, které odkazují na tuto událost. Staroegyptské papyry: „...Celý svět se obrátil vzhůru nohama a hvězdy se posunuly na nebi. To vše stalo se proto, že velké těleso spadlo na Zem, a tak srdce Lva dostihlo první minutu hlavy Raka.“ |
| − | + | „Nebe se propadlo a země se otřásla v samotných základech. Nebe začalo padat směrem k severu, slunce, měsíc a hvězdy změnily směr svého pohybu. Vesmír jakoby vstoupil do obrovského zmatku. Během několika minut se mnohé změnilo..." | |
| − | + | „Přišla zima v letních měsících a vše následovalo v obráceném pořadí. Nastal chaos.“ | |
| − | + | Čínské pojednání „Huaynantsy“ popisuje tuto událost a posun zemské osy takto: „...Obloha se protrhla a Země se počala otřásat. Obloha se naklonila na severozápad. Slunce a hvězdy se na nebi začaly stěhovat. Země na jihovýchodě byla rozlomená, a proto voda a bahno se valily do těchto míst.“ | |
| − | Čínské pojednání „Huaynantsy“ popisuje tuto událost a posun zemské osy takto: | ||
V sumerském mýtu Enuma Eliš se také vypravuje o srážce s nebeským tělesem „[[Nibiru]], Néberu, Marduk, Maldek, Tir“. | V sumerském mýtu Enuma Eliš se také vypravuje o srážce s nebeským tělesem „[[Nibiru]], Néberu, Marduk, Maldek, Tir“. | ||
| − | „I střetla se [[Tiamát]] a mudřec bohů Marduk, propleteni v zápase, | + | „I střetla se [[Tiamát]] a mudřec bohů Marduk, propleteni v zápase, spojeni v bitvě... Rozprostřel pán svou síť a do té ji chytil. Vítr zlý, jenž za ním stál, vypustil proti ní. Když Tiamát otevřela ústa, aby jej pohltila, vtrhl do nich vítr zlý, rty nemohla sevřít. Zuřivé vichry její nitro naplnily, její život se nadmul, ústa široce otevřela. Vystřelil šíp, rozerval jí břich, vnitřnosti její proťal, rozpoltil srdce. Spoutal ji a její život uhasil. Odhodil mrtvolu a postavil se na ni... Spočinul pán, na Tiamátinu mrtvolu hledí, ten kus masa rozdělit chce a stvořit věci nádherné. Roztrhl ji vedví jako tresku. Přišlápl pán nohy Tiamátě, svou zbraní nemilosrdnou jí lebku roztříštil a proťal žíly její. Severní vítr pak krev na místa skrytá roznesl." |
| Řádek 40: | Řádek 39: | ||
== Externí odkazy == | == Externí odkazy == | ||
| − | * H.P.Blavatská – Kniha Dhyan | + | * H. P. Blavatská – Kniha Dhyan |
* Ivo Wiesner – Bohové a apokalypsy | * Ivo Wiesner – Bohové a apokalypsy | ||
* Jan prosecký – Mýty staré mezopotámie | * Jan prosecký – Mýty staré mezopotámie | ||
Aktuální verze z 7. 7. 2023, 13:57
Podle různých historických textů došlo v dávné minulosti v různých dobách k celoplanetární katastrofě na planetě Zemi.
Obsah
Sumerské údaje
Sumerové nám zanechali údaj o přesném časovém určení poslední potopy ve větě „Souhvězdí lva vyměřilo hloubku vod“. Při promítnutí precese zemské osy na polohu jarního bodu spadá tento časový údaj do období 10817 – 8664 př.n.l.
Další legendy
Existuje několik mýtů o potopě. Jedním z nich je mýtus nazvaný „Atrachasís“, který je předlohou naší známé potopy světa z Bible. Hrdina v eposu se akkadsky nazývá Utanapištim, řecky Xiusutrhos, sumersky Ziusudra, v bibli je to Noe. Dále pak jsou zmínky o potopě v eposu o Gilgamešovi.
Dnešní astrofyzikové docházejí k závěru, že naše planeta se přibližně jednou za sto let srazí s kosmickým tělesem menším než sto metrů v průměru. S tělesem větším než sto metrů každých pět tisíc let, s asteroidem o průměru jednoho kilometru jednou za tři sta tisíc let a jednou za milion let podle jejich názoru nemůže být vyloučena kolize s tělesem o průměru větším než pět kilometrů. Dochované historické záznamy a studie však ukazují, že realita je jiná, protože během posledních šestnácti tisíc let dvakrát udeřily do Země asteroidy o průměru několika desítek kilometrů.
H. P. Blavatská se v knize „Dhyan“ odvolává na staré prameny, které vyprávějí o srážce Země s velkým nebeským tělesem. Důsledkem srážky prý bylo převrácení Země provázené změnou směru otáčení, následkem čehož byly zničeny a zatopeny celé kontinenty. O srážce Země s nebeským tělesem se zmiňuje i Hesiodos v Théogonii. Traktáty a letopisy z klášterů Bonn-po hovoří o prvním kataklyzmatu, které postihlo Zemi, velmi zasvěceně, což svědčí o bezprostřední účasti jejich autorů na těchto tragických událostech.
Existují další starověké texty, které odkazují na tuto událost. Staroegyptské papyry: „...Celý svět se obrátil vzhůru nohama a hvězdy se posunuly na nebi. To vše stalo se proto, že velké těleso spadlo na Zem, a tak srdce Lva dostihlo první minutu hlavy Raka.“
„Nebe se propadlo a země se otřásla v samotných základech. Nebe začalo padat směrem k severu, slunce, měsíc a hvězdy změnily směr svého pohybu. Vesmír jakoby vstoupil do obrovského zmatku. Během několika minut se mnohé změnilo..."
„Přišla zima v letních měsících a vše následovalo v obráceném pořadí. Nastal chaos.“
Čínské pojednání „Huaynantsy“ popisuje tuto událost a posun zemské osy takto: „...Obloha se protrhla a Země se počala otřásat. Obloha se naklonila na severozápad. Slunce a hvězdy se na nebi začaly stěhovat. Země na jihovýchodě byla rozlomená, a proto voda a bahno se valily do těchto míst.“
V sumerském mýtu Enuma Eliš se také vypravuje o srážce s nebeským tělesem „Nibiru, Néberu, Marduk, Maldek, Tir“.
„I střetla se Tiamát a mudřec bohů Marduk, propleteni v zápase, spojeni v bitvě... Rozprostřel pán svou síť a do té ji chytil. Vítr zlý, jenž za ním stál, vypustil proti ní. Když Tiamát otevřela ústa, aby jej pohltila, vtrhl do nich vítr zlý, rty nemohla sevřít. Zuřivé vichry její nitro naplnily, její život se nadmul, ústa široce otevřela. Vystřelil šíp, rozerval jí břich, vnitřnosti její proťal, rozpoltil srdce. Spoutal ji a její život uhasil. Odhodil mrtvolu a postavil se na ni... Spočinul pán, na Tiamátinu mrtvolu hledí, ten kus masa rozdělit chce a stvořit věci nádherné. Roztrhl ji vedví jako tresku. Přišlápl pán nohy Tiamátě, svou zbraní nemilosrdnou jí lebku roztříštil a proťal žíly její. Severní vítr pak krev na místa skrytá roznesl."
Tabulka datování Potopy podle různých zdrojů
| 2348 př.n.l. | Bible podle Ussherova datování |
| 3950 př.n.l. | Bible podle Josepha Scaligera |
| 3982 př.n.l. | Bible podle Petavia |
| 10817 – 8664 př.n.l. | Sumerové podle výkladu o poloze ve Lvu |
Externí odkazy
- H. P. Blavatská – Kniha Dhyan
- Ivo Wiesner – Bohové a apokalypsy
- Jan prosecký – Mýty staré mezopotámie
- Valerij Uvarov – Projekt Gilgameš
- Zecharia Sitchin – Kroniky Země
- Genesis flood narative - Anglická wikipedie
- Egypt: Sfinga, potopa světa a dávná historie
