Potopa světa

Podle různých historických textů mělo dojít v dávné minulosti v různých dobách k celoplanetární katastrofě na planetě Zemi.

Sumerské údaje

Sumerové nám zanechali údaj, o přesném časovém určení poslední potopy ve větě „Souhvězdí lva vyměřilo, hloubku vod“. Při promítnutí precese zemské osy na polohu jarního bodu spadá tento časový údaj do období 10817 – 8664 př.n.l.

Další legendy

Dále pak všem známé mýty o potopě. Tento mýtus se nazývá „Atrachasís“ a je předlohou naší známé potopy světa z Bible. Hrdina v eposu se nazývá akkadsky Utanapištim, řecký Xiusutrhos, sumersky (Ziusudra), biblický Noe. Dále pak v eposu o Gilgamešovi.

Dnešní astrofyzikové dochází k závěrům, že naše planeta se jednou za sto let srazí s kosmickým tělesem menším než sto metrů. S tělesem větším než sto metrů každých 5000 let a s asteroidem o průměru jednoho kilometru jednou za 300 000 let. Jednou za milion let nemůže být vyloučena kolize s tělesem o průměru větším než 5 km. Ovšem zachovalé historické záznamy a studie ukazují, že realita není tak optimistická. Během posledních 16 000 let dvakrát udeřily do Země asteroidy o průměru několika desítek kilometrů.

H.P. Blavatská se v knize „Dhyan“ odvolává na staré prameny, které vyprávějí o srážce Země s velkým nebeským tělese. Důsledkem srážky prý bylo překocení Země provázené změnou směru otáčení. Byl zničeny a zatopený velké kontinenty. O srážce Země s nebeským tělesem se zmiňuje i Hesiodos v Théogonii. Traktáty a letopisy z klášterů Bonn-po hovoří o prvním kataklyzmatu, které postihlo Zemi, velmi zasvěceně, což svědčí o bezprostřední účasti jejich autorů na těchto tragických událostech.

Existují další starověké texty, které se odkazují na tuto událost. Staroegyptské papyry: „„…..Celý svět se obrátil vzhůru nohama a hvězdy se posunuly na nebi. To vše stalo se proto, že velké těleso spadlo na Zem, a tak …. „srdce Lva dostihlo první minutu hlavy Raka….“.

„….nebe se propadlo a země se otřásla v samotných základech. Nebe začalo padat směrem k severu, slunce, měsíc a hvězdy změnily směr svého pohybu. Vesmír jakoby vstoupil do obrovského zmatku. Během několika minut se mnohé změnilo….“.

„……….Přišla zima v letních měsících a vše následovalo v obráceném pořadí. Nastal chaos“

Čínské pojednání „Huaynantsy“ popisuje tuto událost a posun zemské osy takto: „…………Obloha se protrhla a Země se počala otřásat. Obloha se naklonila na severozápad. Slunce a hvězdy se na obloze začaly stěhovat. Země na jihovýchodě byla rozlomená, a proto voda a bahno se valily do těchto míst.“

V sumerském mýtu Enuma Eliš se také vypravuje o srážce s nebeským tělesem „Nibiru, Néberu, Marduk, Maldek, Tir“.

„I střetla se Tiamát a mudřec bohů Marduk, propleteni v zápase, spojení v bitvě………………. Rozprostřel pán svou síť, do té ji chytil, vítr zlý, jenž za ním stál, vypustil proti ní. Když Tiamát otevřela ústa, aby jej pohltila, vrh do nich vítr zlý, rty nemohla sevřít. Zuřivé vichry její nitro naplnily, život se nadmul, ústa široce otevřela. Vystřelil šíp, rozerval jí břich, vnitřnosti její proťal, rozpoltil srdce. Spoutal ji a její život uhasil. Odhodil mrtvolu a postavil se na ni. ……….. Spočinul pán, na Tiamátinu mrtvolu hledí, ten kus masa rodělit chce a stvořit věci nádherné. Roztrhl ji vedví jako tresku. Přišlápl pán nohy Tiamátě, svou zbraní nemilosrdnou jí lebku roztříštil a proťal žíly její. Severní vítra pak krev na místa skrytá roznesl.

Tabulka datování Potopy podle různých zdrojů

2348 př.n.l.	Bible podle Ussherova datování
3950 př.n.l.	Bible podle Josepha Scaligera
3982 př.n.l.	Bible podle Petavia
10817 – 8664 př.n.l.	Sumerové podle výkladu o poloze ve Lvu

Externí odkazy

• H.P.Blavatská – Kniha Dhyan
• Ivo Wiesner – Bohové a apokalypsy
• Jan prosecký – Mýty staré mezopotámie
• Valerij Uvarov – Projekt Gilgameš
• Zecharia Sitchin – Kroniky Země
• Genesis flood narative - Anglická wikipedie
• Egypt: Sfinga, potopa světa a dávná historie