Apollo (program)

Z Sueneé Universe Wiki
Přejít na: navigace, hledání

Program Apollo byl americký kosmický program, zaměřený na pilotované lety na povrch Měsíce, který probíhal v letech 1961 až 1972.

Podle oficiálních dokumentů letělo k Měsíci celkem 9 třímístných kosmických lodí s celkem 24 lidmi (někteří letěli 2x). 12 lidí v šesti výpravách přistálo na povrchu. Poté, co kongers USA snížil financování, byl projekt předčasně ukončen. Zbylá technika byla využita pro projekt Skylab a jeden společný let s Rusy.

Kolem projektu existuje i řada vzájemně si odporujících alternativních či konspiračních teorií, které přeedpokládají, že informace o projektu a jeho výsledcích byly falšovány.

Tyto teorie lze asi rozdělit na tyto hlavní proudy:

  1. Žádný let na Měsíc se nikdy neuskutečnil.
  2. Lety na Měsíc se uskutečnily v popsaném rozsahu, ale část obrazového materiálu byla udělána v ateliérech na Zemi
  3. Lety na Měsíc se uskutečnily, ale v jiném rozsahu a s jinými výsledky (obvykle s nálezem mimozemských artefaktů).
    • Uskutečnilo se méně výprav, protože už ty první narazily na něco neznámého a nebezpečného
    • Uskutečnilo se více výprav, přičemž tajné mise měly prozkoumat mimozemské artefakty
  4. Kromě artefaktů byl navázán vizuální a fyzický kontakt s mimozemšťany, kteří používají Měsíc jako svoji základnu pro operace v prostoru naší Sluneční soustavy a hlavně naší Země.
  5. Měsíc byl poprvé navštíven už Nacisty s využitím zrekonstruované mimozemské technologie (létající talíře).
  6. Na Měsíci byla zbudována tajná vojenská základna, která je součástí řady tzv. Black Ops - černých projektů. Tento projekt měl krycí název Moon Dust - Měsíční prach.

Důkazy

Reflektory

Na povrch Měsíce byly umístěny reflektory (odrazky, koutové odražeče) určené k přesnému měření vzdálenosti Země od Měsíce za pomocí laseru. Reflektory měly být umístěny misemi Apollo 11, Apollo 14 a Apollo 15. Kromě nich mají být na Měsíci i dva menší francouzské odražeče, umístěné na sovětských vozítcích Lunochod 1 a Lunochod 2.

Institut při Massatchusetské univerzitě provedl úspěšně podobný pokus, založený na odrazu od měsíčního povrchu, 10 let před prvním přistíním člověka na Měsíci. Z toho vyplývá, že pro samotné měření vzdálenosti nejsou odražeče nutné. Není to tedy jednoznačný důkaz, neboť měření lze provést i bez nich.

Nicméně - odražeče by ale měly přinést výrazně vyšší přesnost měření. Měření z roku 1962 mělo rozptyl několika stovek kilometrů. S dnešní technikou by se samozřejmě dalo dosáhnout přesnosti možná až v desítkách metrů. Zatímco koutové odražeče umožňují měřit s přesností na centimetry až milimetry. Je to způsobeno prakticky bodovou polohou odražečů a tím, že množství navráceného světla z odražeče je o mnoho řádů vyšší, než množství, které vrátí k pozorovateli přírodní povrch Měsíce.